Takzvaná taxonomie je vodítkem pro kapitálový trh, který preferuje „zelené“ investice. Podle středečního rozhodnutí Evropské komise se mezi udržitelné projekty s přístupem k výhodnějšímu financování mohou dočasně řadit i jaderné a plynové zdroje.
Konečná podoba taxonomie se proti původnímu návrhu z přelomu roku dočkala několika změn. Komise například odstranila dílčí termíny pro přechod k čistému plynu a ponechala jen konečný rok 2035, kdy budou muset zelenými investicemi podpořené podniky využívat pouze nízkoemisní plyny, tedy zelený vodík nebo biometan.
U jádra se zásadní podmínky nezměnily, státy tedy budou muset mimo jiné mít hlubinná úložiště vyhořelého paliva od roku 2050. Zelený status budou mít pouze ty nové jaderné bloky, které získají stavební povolení do roku 2045.
Návrh taxonomie byl od začátku ostřelován prakticky ze všech stran. Odpůrci jaderné energetiky v čele s Německem a Rakouskem nesouhlasí s uznáním jaderných reaktorů za „zelené“ a Rakušané již oznámili, že v příštích týdnech podají na Evropskou komisi za její rozhodnutí žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie. K alpské zemi se připojí také Lucembursko.
Například Česko však naopak žádalo změkčení podmínek pro jádro, protože není jisté, zda země zvládne vyřešit jaderné úložiště v předepsané lhůtě.
Podobné jsou i kontroverze kolem zemního plynu. Evropští Zelení argumentují tím, že při jeho těžbě a dopravě uniká do ovzduší metan, který přispívá ke globálnímu oteplování. A tak i když jsou emise CO2 při spalování plynu nižší, celková emisní stopa u dováženého plynu bývá horší než při spalování lokálního uhlí.
Česku přijatá podoba taxonomie víceméně vyhovuje. Podstatné je přijetí jádra a více času, který dostanou plynové teplárny a elektrárny na zavedení vodíku nebo biometanu.
„Má smysl se ozvat,“ komentoval rozhodnutí šéf společnosti ČEZ Daniel Beneš. „Platí to i v případě projednávání klíčových parametrů taxonomie EU. Dosáhli jsme pozitivního posunu, abychom byli schopni úspěšně transformovat naši energetiku a tedy i ekonomiku na bezemisní,“ dodal.
Beneš ocenil zrušení průběžných milníků pro dekarbonizaci plynových zdrojů. A také upřesnění podmínek pro jádro: „U jaderných zdrojů byla doplněna udržitelnost z nich vyráběného tepla, podmínka licencování u požadavku paliva nepodléhajícího haváriím a byla upravena podmínka pro notifikaci jaderných projektů – ta se nyní vztahuje pouze na investice nad 40 milionů eur,“ vysvětlil.
Cesta k naplnění podmínek taxonomie bude ale i tak pro Česko složitá. Zvláště u plynu – zatím totiž nikdo neví, kde se potřebné množství bezemisních plynů do roku 2035 získá. A jak se budou řešit související technické problémy.
Přijatá podoba taxonomie je kompromisem, absolutní spokojenost s ní nepanuje prakticky nikde.
Taxonomie energetických zdrojů
Klasifikace energetických zdrojů podle jejich ekologické udržitelnosti.
Taxonomie poskytuje vodítko pro finanční trhy. Zavádí kritérium, podle něhož mohou posuzovat šetrnost projektů k životnímu prostředí jednotnou unijní metodikou.
Udržitelné zdroje mají mít lepší přístup k financování, protože kapitálový trh preferuje „zelené“ projekty.
Jádro: Návrh ze začátku ledna 2022 jej řadí mezi dočasně obnovitelné zdroje. Projekt musí získat stavební povolení do roku 2045, stát musí mít zajištěné konečné úložiště jaderného odpadu do roku 2050.
Plyn: Nové nebo modernizované teplárny a elektrárny musí od roku 2035 spalovat výhradně nízkoemisní plyn – tedy biometan nebo zelený vodík.
Vodíkové hořáky i komíny
I když je taxonomie určena ke klasifikaci nových energetických projektů, dopadne přímo i na spotřebitele plynu. Nízkoemisní plyny se zřejmě budou postupně přimíchávat do celé plynárenské soustavy. Distribuci čistých plynů totiž nelze oddělit od klasického zemního plynu, vyžadovalo by to celou paralelní distribuční síť.
V případě biometanu nepředstavuje míchání se zemním plynem problém, má stejné chemické složení. Zato větší koncentraci vodíku by se musela přizpůsobit distribuční infrastruktura i všechny plynové spotřebiče. Včetně domácích kotlů, sporáků nebo ohřívačů vody. Bez úprav nebudou schopny na plyn s vodíkem fungovat dokonce ani moderní kotle, na něž stát poskytuje domácnostem dotace.
„Při určitém podílu vodíku v zemním plynu bude nutné vyměnit spotřebiče, případně jejich hořáky. S výměnou bude nutné řešit i spalinové cesty, u starších komínů se budou muset měnit vložky,“ říká Pavel Mareček, šéf brněnské společnosti Almeva East Europe, která dodává komínové systémy. Podobně se začátkem 80. let upravovaly spotřebiče kvůli přechodu ze svítiplynu na zemní plyn.
„Je tu i otázka, kdo celý proces těchto úprav zaplatí,“ dodává Mareček.
Biometan, nebo vodík?
Jako perspektivnější se i proto pro příští roky jeví biometan, který vzniká v bioplynových stanicích fermentací zemědělského nebo potravinářského odpadu.
„Pro biometan není třeba nic v plynárenské infrastruktuře upravovat, jen se musí z bioplynek postavit přípojné plynovody. Je plně zaměnitelný se zemním plynem,“ vysvětluje ředitelka Českého plynárenského svazu Lenka Kovačovská.
„Biometan má v tuzemsku velký potenciál, do roku 2030 by mohl nahradit až 10 procent tuzemské spotřeby pro vytápění i silniční dopravu,“ dodává Aleš Gregorovič ze společnosti GasNet, která zajišťuje distribuci plynu.
V Česku je nyní přes 500 bioplynových stanic. Téměř všechny se státní podporou vyrábějí elektřinu. Tím se využije jen necelá třetina vzniklé energie, většina jí jde do odpadního tepla.
Efektivnější výrobou biometanu se u nás zabývá jen společnost EFG Rapotín BPS. Její mateřská skupina Energy Financial Group před časem odhadla, že by k biometanu mohlo přejít asi 150 domácích bioplynek, které mají v dostupné vzdálenosti plynovod.
Stavět se mají i další nové bioplynky. S jejich podporou počítá nový zákon, který už prošel u českých zákonodárců a čeká na notifikaci u Evropské komise.
Domácí produkce biometanu ale nebude stačit. Už proto musí přijít ke slovu také nízkoemisní vodík.
Komplikovaný vodík
Tři barvy vodíku
- Šedý vodík se získává z fosilního plynu. Emise CO2 nejsou zachycovány a proudí přímo do atmosféry.
- Modrý vodík je „zelenější“ variantou toho šedého. Původ je stejný, ale v tomto případě se emise zachycují a „uskladňují“ pod zemským povrchem. V současné době však existuje jisté procento emisí, které se i tak dostanou do atmosféry.
- Zelený vodík vzniká za pomoci obnovitelných zdrojů. Při výrobě nedochází k uvolnění skleníkových plynů. Největším limitem tohoto typu vodíku je jeho vysoká cena.
I v případě vodíku je první problém v jeho dostupnosti. S výrobou zeleného vodíku se v Evropě teprve začíná.
V Česku se ke spuštění prvního elektrolyzéru chystá společnost Solar Global u své solární elektrárny v Napajedlích. Investoři mají připravenu řadu podobných projektů, na něž je vyčleněna i štědrá veřejná podpora. „S vodíkem vyrobeným v Česku se ale primárně počítá pro dopravu,“ připomíná Lenka Kovačovská..
Celý článek naleznete na: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-vodik-miri-do-plynovodu-zmena-ale-casem-ceka-i-vas-kotel-sporak-a-komin-187229
Autor článku: ZUZANA KUBÁTOVÁ | SEZNAMZPRAVY.CZ
